Vnímání novorozencovo


Jednoho večera se během kojení Kristýnka odpojila od prsu a začala vnímat své okolí. Byly jí tak dva až tři měsíce. Sotva se rozkoukala směrem do "našeho světa". Odpojila se a zahleděla na mou paži, konkrétněji na můj rukáv. Měla jsem na sobě tehdy proužkované triko, nic moc zajímavého z mého pohledu. Přesto tenhle na první pohled banální moment pro mě znamenal a znamená mnoho.

Podívala jsem se na miminko, copak ho zaujalo, a v tu chvíli se rozšířilo mé vnímání. Viděla jsem a vnímala tu chvíli velmi silně, intenzivně a hluboce. Viděla jsem barvitě, jak Kristýnčino vědomí do sebe doslova nasává vše, na co momentálně hledí. Vzory, struktury materiálu, pachy, barvy. Pozorovala jsem to plně přítomně a v mysli si vyhodnocovala, o co v téhle chvilce jde. Nechala jsem ten moment promluvit. Zahleděla jsem se na Kristýnku, ještě víc jsem se do ní vcítila a posunulo mě to ještě dál, hlouběji. Plně jsem viděla a uvědomovala jsem si, jak skrze Kristýnku hledí Vědomí na Stvoření (paži, triko, mě,...), na to, co se již projevilo ve hmotě a vlastně u toho zkoumá samo sebe. Abych Vám to neulehčila, tak jsem v tu chvíli vnímala, jak i skrze mě hledí Vědomí samo na sebe, na projevené Stvoření. Vše v tu chvíli bylo Stvořením. Prolínaly jsme se. I z našeho pohledu materiální a neživé věci. Rozdíl mezi okolím a mnou a Kristýnkou tkvěl pouze v tom, že my máme Duši a tělesné uzpůsobení ke sledování, uvažování a prožívání. Byl to pro mě velmi důležitý moment. I proto, že jsem ho zažila za plného vědomí, bez meditačních technik, cíleného usebrání či jiných podpůrných berliček. Prostě se to jen přirozeně dělo a já se tomu otevřela, nepřehlédla jsem To.

Kristýnka u toho dokázala už vnímat i můj hlas a po promluvení se na mě podívala svýma doširoka rozšířenýma očima. Záměrně jsem jí nerušila a celou situaci spíše pozorovala, promluvila jsem na ní až po chvilce a pojmenovala jí, na co hledí. A popravdě, až ve mě zatrnulo uvědomění, že Kristýnka do sebe opravdu nasává velmi intenzivně ÚPLNĚ VŠE ze svého okolí, a že to nějakým svým a pravděpodobně intenzivnějším způsobem vnitřně prožívá. Že si opravdu vše ukládá do podvědomí, hluboce a nekontrolovaně (ze strany mysli) prožívá. Tohle jsem dosud "v hlavě" věděla, četla jsem o tom, přišla jsem si na to logicky již dávno, ale v ten moment jsem to poprvé do své možné míry pochopila a skutečně prožila.

Na základě tohoto prožitku jsem si pomalu začala v sobě ještě víc skládat nutnost tvorby jejího prostředí. Došlo mi, s pěknou dávkou tíhy zodpovědnosti, že je na mě a na nás rodičích, jaké životní prostředí a vzory jí vytvoříme a předáme. A to nejen ve smyslu hmotném, tedy věcí, hraček, oblečení, jídla a tak dále. Mnohem více ve smyslu vztahovém, sexuálním, niterném, energetickém, archetypálním... Uvědomila jsem si, jak moc jsme pro ní vzorem do budoucího života. Ukazujeme jí prakricky, jak nakládat s emocemi, se situacemi, s potravou/ výživou, věcmi, lidmi, zvířaty... s Životem. Prostě se vším. A to převážně nonverbálně.

V praktickém životě se to u mě promítlo ve všech rovinách a stále tento okamžik ve mě zraje, čerpám z něj, stále objevuji rozměry a situace, ve kterých poznání z něj uplatnit. V podstatě se snažím Kristýnce vytvářet přirozenější prostředí, alespoň do té míry, kterou nám život v městském bytě dovolí.

Dalo by se psát hodiny a hodiny o tom, co by se dalo vyladit, ale pro mě je důležité jedno. Zkusit se vcítit do dané, třeba i (nebo hlavně) rutinní situace a zkusit si do míry, do jaké to dokážu, představit, jak to na dítě vedle mě může působit. Co mu daná věc, situace či nálada může předat. A někdy to jsou bolestivá poznání jejichž náprava nebo změna není pro mě úplně jednoduchá. Ale stojí za to, neb tím rostu i já. Nejde mi o to, držet Kristýnku ve "sterilní bublině". Vždy se najdou situace, okamžiky, které neovlivním a je to v pořádku. I to potřebujeme zažít. Spíš jsem udělala sama se sebou závazek převzít na sebe zodpovědnost o udržení co největší duševní čistoty dítěte, které k nám přišlo. Tohle uvědomění, cenný prožitek, je jeden ze střípků, který mi to umožňuje.

A Nezbývá mi, než říci: Děkuji :-)