Jak k nám přišlo jméno Kristýna

 

Když jsem si v sobě uvažovala nad jménem miminka rostoucího už několik měsíců u mě v bříšku, říkala jsem si, že by bylo fajn, kdyby k nám přišlo třeba ve formě informace ve snu nebo nějakým jiným jasným znamením či pocitem. Aby bylo jasné, že to tak miminko chce. Nechtěla jsem vysedávat u kalendáře se jmény a vybírat oslovování človíčka za něj. Chtěla jsem, aby si ideálně vybralo jméno samo.

 

Kristýnka měla být původně Arne. Během komunikace s ní před početím a pak v bříšku jsem jí dlouho viděla jako kluka. Že to může být jinak nám bylo ukázáno až v polovině těhotenství na ultrazvuku. Šla jsem na něj s železnou jistotou, že to bude kluk, a proto jsem se ani nebránila oznámení pohlaví. Vždyť to bylo jasné! Když nám oznámili holčičku, byla jsem z toho naprosto mimo. Až jsem z toho ten den bourala na parkovišti, ulehla s trochu zvýšenou teplotou na gauč a upadla do nejistot, zda mé vnímání není jen přelud. Nakonec se objasnilo, proč to tak bylo. Třeba se o tom někdy rozepíši. Nebyla jsem si pak ale vlastně jistá pohlavím miminka až do porodu, protože historek o tom, jak doktoři odhadli pohlaví miminka a nakonec vykouklo miminko s jiným pohlavím, jsou plná mateřská fóra na internetu.

 

Jméno Arne přišlo partnerovi. Má moc rád Sever. Čím chladnější a drsnější krajina, tím lepší. A taky má rád severskou mytologii. Jméno Arne k němu připlulo „odněkud“ jeden večer, když už jsem spala, a zarezonovalo mu natakolik, že jsme pak vlastně ani jeden nepochybovali, že to je to pravé. Arne znamená orel. Má nádherný a silný význam. Krásně to i souznělo s tatínkovým současným nastavením, kdy mu je šamanismus, a tedy i téma silových zvířat, blízký. Našemu okolí se to moc nezdálo, ale mě osobně to jméno přijde vznešené, silné a důstojné.

 

No jo, ale když se jde do porodnice, je potřeba uvést ve formuláři pro matriku ženské i mužské jméno. A to holčičí jsme nepromýšleli vůbec. A tak jsem si v sobě položila otázku: „Jak by se měla jmenovat holčička?“ A nechala odpověď v sobě zrát a přijít. A odpověď přišla za dva dny v noci ve snu.

 

Zdálo se mi, že jsem se ocitla v kostele. Nejprve to byl kostel takový, jaký vídám nejčastěji. Studenější, barokní a uprostřed hlavní lodi byl ohromný zvon. O velikosti Zikmunda. A pak se prostředí kostela začalo proměňovat do mnohem příjemnějšího, teplejšího a útulnějšího, až vlastně moc nepůsobilo „kostelně“. Po chvíli jsem začala vidět obraz Krista na kříži, což bylo jen symbolické, protože ho, „chudáka“, vídáme nejčastěji na kříži, i když tuším, že to je to poslední, co nám chtěl svým životem a poselstvím ukázat. Během tohoto obrazu mi bylo jasně řečeno, že se má holčička jmenovat Kristýna (podle Krista). Vnitřně jsem u toho cítila velkou sílu a energii. Nebylo pochyb. Sen pak pokračoval dál obrazem, ve kterém jsem z kostela prošla do jiné místnosti, kde seděla nějaká vědma. Sdělovala mi poselství, jež se mi moc nelíbilo. Bohužel si jej nepamatuji, ale to nevadí, ono pracuje i tak. Pamatuji si jen, že jsem se tam u toho kroutila a s vědmou polemizovala a přišlo mi, že z ní cítím mimo jiné i energie, které vnímám u mé mámy. Ale bylo tam toho mnohem víc. Týkalo se i sexuality, to si ještě pamatuji, ale víc už ne. A ono to tak je. V mé ženské linii jsou témata vztahu matka s dcerou a sexuality ústřední.

 

Ráno jsem se probudila a při první příležitosti partnerovi oznámila, že máme jméno pro holčičku. Nastávající tatínek si o tom krátce podumal a řekl: „Tak jo“. A tak jsme jméno přijali a respektovali jeho výběr, i když by nás samotné, pokud bychom vybírali hlavou u kalendáře, asi nezaujalo. Děkujeme :-)