Jak k nám přišlo jméno Kristýna

 

Když jsem si v sobě uvažovala nad jménem miminka, které se k nám už několik měsíců chystalo v bříšku, říkala sem si, že by bylo fajn, kdyby k nám přišlo třeba ve formě informace ve snu nebo nějakým jiným jasným znamením či pocitem, že to je to ono. Aby bylo jasné, že to tak miminko chce. Nechtěla jsem vysedávat u kalendáře se jmény a vybírat oslovování človíčka za něj. Chtěla jsem, aby si ideálně vybralo jméno samo miminko. A nakonec se tak stalo.

 

Kristýnka měla být původně Arne. Když jsem s ní komunikovala ještě před početím a pak v bříšku, dlouho jsem jí viděla jako kluka. Bylo to vcelku zvláštní, protože většinou u žen v okolí tuším, jaké pohlaví v sobě nosí (tak na 95%). U mě jsem poznala, že to může být jinak, až v polovině těhotenství díky ultrazvuku, na který jsem šla s železnou jistotou, že to bude kluk. Proto jsem se sni nebránila oznámení pohlaví. Vždyť to bylo jasné! Když nám oznámili holčičku, byla jsem z toho naprosto mimo. Až jsem z toho ten den bourala na parkovišti, ulehla s trochu zvýšenou teplotou na gauč a upadla do nejistot, zda mé vnímání není jen přelud. Nakonec se objasnilo, proč to tak bylo. Třeba se o tom někdy rozepíši. Nebyla jsem si pak ale vlastně jistá pohlavím miminka až do porodu, protože historek o tom, jak doktoři odhadli pohlaví miminka a nakonec vykouklo miminko s jiným pohlavím, jsou plná mateřská fóra na internetu.

 

Jméno Arne přišlo partnerovi. Má moc rád Sever. Čím chladnější a drsnější krajina, tím lepší. A taky má rád severskou mytologii. Jméno Arne k němu připlulo „odněkud“ jeden večer, když už jsem spala, a zarezonovalo mu na takolik, že jsme pak vlastně ani jeden nepochybovali, že to je to ono. Arne znamená orel, tudíž má nádherný a silný význam a vibraci. Krásně to i souznělo s tatínkovým současným nastavením, kdy mu je šamanismus, a tedy i téma silových zvířat, blízký. Našemu okolí se to moc nezdálo, ale mě osobně to jméno přijde vznešené, silné a důstojné.

 

No jo, ale když se jde do porodnice, je potřeba uvést ve formuláři pro matriku ženské i mužské jméno. A to holčičí jsme nepromýšleli vůbec. A tak jsem si v sobě položila otázku: „Jak by se měla jmenovat holčička?“ A nechala odpověď v sobě zrát a přijít. A odpověď přišla za dva dny v noci ve snu.

 

Zdálo se mi, že jsem se ocitla v kostele. Nejprve to byl kostel takový, jaký vídám nejčastěji. Studenější, barokní a uprostřed hlavní lodi byl ohromný zvon. O velikosti Zikmunda. A pak se prostředí kostela začalo proměňovat do mnohem příjemnějšího, teplejšího a útulnějšího, až vlastně moc nepůsobilo „kostelně“. Po chvíli jsem začala vidět obraz Krista na kříži, což bylo jen symbolické, protože ho, „chudáka“, vídáme nejčastěji na kříži, i když tuším, že to je to poslední, co nám chtěl svým životem a poselstvím ukázat. Během tohoto obrazu mi bylo jasně řečeno, že se má holčička jmenovat Kristýna (podle Krista). Vnitřně jsem u toho cítila velkou sílu a energii. Sen pak pokračoval dál obrazem, ve kterém jsem z kostela prošla do jiné místnosti, kde seděla nějaká vědma. Sdělovala mi poselství, jež se mi moc nelíbilo. Bohužel si jej nepamatuji, ale to nevadí, ono pracuje i tak. Pamatuji si jen, že jsem se tam u toho kroutila a s vědmou polemizovala a přišlo mi, že z ní cítím mimo jiné i energie, které vnímám u mé mámy. Ale bylo tam toho mnohem víc. Týkalo se i sexuality, to si ještě pamatuji, ale víc už ne. A ono to tak je. V mé ženské linii jsou témata vztahu matka s dcerou a sexuality ústřední.

 

Ráno jsem se probudila a při první příležitosti partnerovi oznámila, že máme jméno pro holčičku. Nastávající tatínek si o tom krátce podumal a řekl: „Tak jo“. A tak jsme jméno přijali a respektovali jeho výběr, i když by nás samotné, pokud bychom vybírali hlavou u kalendáře, asi nezaujalo.  A nakonec vlastně krásně souzní s mojí cestou, na které mi je to ryzí z Kristova učení vnitřně velmi blízké. Třeba mi ho má Kristýnka svou přítamností neustále připomínat...