Dogma a stereotyp

 

Během přípravy na porod, v období těhotenství a po narození maličké jsem se setkala osobně s různými názory od okolí či širší společnosti, které se opakovaly. Onen sdělující nebo média k tomu přikládali ještě svůj osobní emoční náboj, dle míry osobní potřeby nebo naléhavosti, se kterou byli názor či rada sdělováni.

 

A protože se opakovali častěji, dala jsem jim pro sebe pracovní nálepku „stereotyp“ nebo „dogma“, protože jsem si v praxi ověřila, že to tak být nemusí, anebo jsem to tak jednoduše necítila. Zároveň jsou to někdy tak často opakované mantry, nebo tak zakořeněná přesvědčení, že je můžu označit za část kolektivního myšlenkového pole nebo za entity a s klidem je oslovovat paní a pane.

 

Vím, všichni to myslíme v tu chvíli s miminkem nebo s maminkou dobře. Jsme o tom minimálně přesvědčení. A myslíme si, že máme pradu. Mě se však osvědčilo pozorovat motivaci, proč to onen radící nebo sdělující človíček říká. Nebo proč ve skutečnosti panuje převládající celospolečenský názor na danou věc. Vychází onen postřeh z moudrosti, vnitřní zralosti, ze zpracované praxe, ze srdce? Nebo ze strachu, z přebraného názoru někoho jiného, ze zajetých výchovných vzorů opakujících se po generace, z logiky? Motivací může být jistě více, tyto jsem potkala a potkávám nejčastěji. A abych byla fér, tak některé potkávám nejen ve svém okolí, ale i v sobě.

 

A tak bych je ráda posdílela. Třeba to někoho osloví. Některé situace či případy mě napadají hned, něco budu postupně dopisovat tak, jak je život přinese.